Government carsharing II.
Doprava doznává změn. Díky technologiím vznikají nové služby a přetváří se staré služby. Uber, Liftago, Car4Way, Revolt jsou ukázkou, jak technologie přetvářejí stávající odvětví.
Veřejná správa má díky technologiím možnost využít částečně mrtvá aktiva, kterými disponuje v podobě aut a zároveň v národohospodářském pohledu pomoci transformovat dopravu a vlastnictví automobilů. Fakticky každý úřad disponuje zastarávající flotilou automobilů a řeší z pohledu veřejných zakázek, jak je obnovit, pojistit, zajistit jejich servis. Na rozdíl od soukromých subjektů má problém využívat leasing či operativní leasing pro změnu CAPEX na OPEX, a to z důvodu zákona o hospodaření s majetkem státu a dalších právních předpisů. Stát tak svým způsobem zbytečně pořizuje flotily a zaměstnává spousty lidí, které mají za úkol starat se o jeho vozový park.
Stejně tak, jako firmy využívají de facto službu v podobě operativního leasingu, je na uvážení, zdali by stát nemohl pomoci způsobem zajištění svých potřeb, tj. dopravy, nemohl pomoci redefinovat dopravu, vlastnictví vozů a pomoci v první fázi firmám v dopravě v rámci poslední míle.
Autonomní vozidla jsou stále hudbou vzdálené budoucnosti a vzhledem k investicím primárně do páteřní infrastruktury, např. projekt C-Roads, nepředpokládám, že bude možné je využít na naší silniční síti v následujících pěti letech pro běžné okresní silnice, tj. pro poslední míli.
Stát tak má unikátní možnost zvážit změnu způsobu zajištění služby z pořizování osobních vozidel v masovém měřítku k zajištění této potřeby formou služby. Jak by takovýto nákup služby mohl vypadat v praxi? V první etapě, by mohli jednotlivé resorty soutěžit pro všechny své úřady službu automobily, např. 1x elektromobil, 2x hybrid, pro každý úřad daného resortu. V rámci podmínky zadávací dokumentace by byla i integrace na statní brokerské rozhraní, které by spravovalo identity a nabízelo propojení i pro další subjekty. Podmínky zadávacího řízení by umožnili nabízet službu i jiným subjektům, např. komerční sféře. V rámci resortu by si tak mohl jakýkoli úředník na základě „apky“ a schválení v procesním workflow nadřízeným půjčit auto pro služební potřeby, a to před jakýmkoli úřadem. Poskytovatel služby by s využitím IoT a GPS monitoroval stav vozidel a dostupnost před úřadem a v případě odjezdu by dle SLA zajistil, aby bylo k dispozici např. vždy alespoň jedno vozidlo. Vozidla by si mohla půjčovat i komerční sféra.
Integrace do jednotného rozhraní, brokera, by umožnila jednotnou evidenci, tj. existenci jediné identity a poskytla billing, tj. formu jakéhosi tržiště.
V případě úspěšnosti služby, by mohlo dojít k např. centrálnímu zadávání a nabídce míst pro několik fleet operátorů, přičemž úředníci i komerční subjekty by si mohli půjčit vozidlo před jakýmkoli státním úřadem.
Tvorba jednotného brokera by umožnila další integraci, např. pro nákup jízdenek, PID, atd. Zaměstnanci obecně by tak mohli efektivně využít různé kombinace dopravních prostředků pro úsporu času i peněz. Na místo neefektivně stráveného času na D1 by zaměstnance mohl pracovat cestou ve vlaku, o bezpečnosti takového cestování ani nemluvě, a využít státem využívanou službu vozidel pouze pro poslední míli. Brokerské rozhraní by umožňovalo efektivní zapojení korporátní klientely a jednotný billing.
Stát by možná ušetřil, každopádně by zvýšil transparentnost a kontrolu nad náklady na dopravu, mohl je lépe řídit a rozprostřít je v čase, přechod od CAPEX na OPEX. Zároveň by podpořil inovativní řešení a sdílenou ekonomiky a způsobem pořízení by přímo podpořil i firemní klientelu.
Co myslíte, nemělo by se v rámci procurementu uvažovat právě takto?
Petr Novák