Aktuální stav stát:
- Auta se nakupují
- Leasing není s ohledem na hospodaření s majetkem státu de facto přípustný
- Operativní leasing v sobě nese název leasing a dodavatelé často nabízí možnost odkupu – opět obvinění ze skrytého leasingu
- Je problém soutěžit pojištění vozidel
- Samostatně se řeší servis
- Úřady disponují odděleními zajišťujícími autoprovoz
- Určení nákladů je problematické
Aktuální stav firmy:
- Firmy často řeší formou operativního leasingu zejména kvůli sledování nákladů a otázce CAPEX vs OPEX
- Někdy řeší formou tzv. korporátního carsharingu
Cíle a předpoklady:
- Stát se soustředí na cíl, tj. přeprava osob z místa A-B.
- Stát zajímají celkové náklady a rozkrytí nákladů na dopravu.
- Stát chce řešit problémy se soutěžením pojistného.
- Stát zajímají multiplikační efekty a možnost využití toho co sám využívá a produkuje dalšími osobami (S ohledem na jednoduší dohledatelnost omezujeme na korporátní uživatele s ohledem na známé negativní případy v případě retailové klientely).
Možnost řešení:
Zajištění „autoprovozu“ je řešeno formou služby, která je po vzoru jiných služeb definována min. dostupností vozidel na vyhrazených místech před úřadem. Její součástí je pojištění, a to i pojištění vůči 3tím osobám, asistenční služby, on-line aplikace pro autoprovoz s možností schvalování dle podmínek zadavatele (tj. referent žádá přímo v aplikaci poskytovatele, požadavek jde na vedoucího, ten zamítá/schvaluje a referent či jiný pracovník využívá mobilní telefon k přístupu k autu). Zaměstnanci mohou využít vozu na jakémkoli úřadě v rámci dané organizace (případně v případě centrálního zadávání u jakéhokoli úřadu, který se bude centrálního zadávání účastnit). Vozy mohou mít různou kvalitu/např. referentský/manažerský.
Zadavatel trochu neočekávaně, nevyloučí jiné firemní zákazníky ze spotřeby, čímž potenciální snižuje náklady, vzhledem ke skutečnosti, že pro něj je to služba s min. garantovaným počtem vozů je na poskytovateli služby, jestli využije např. 5 parkovacích míst a 3 z nich využijí i jiní zákazníci a pro poskytovatele služby toto znamená potenciální další zákazníky (neočekávaně, protože tak většinou nepřemýšlíme J).
Otázka zůstává, zdali pohonné hmoty mít součástí služby či nikoli.
Kolaterální benefity pro společnost (podpora státu určité zelené politiky):
- Možnost požadovat vozy s určitými parametry – např. 1 vůz s elektro pohonem a dojezdem alespoň 150km či vodíkovým pohonem, atd. – pomoc pro adopci nových technologií
- Menší čas na silnicích a využití jak úředníky tak korporátní klientelou primárně pro poslední míli – pokud si vážíte času, rádi využitejete nemluvě o tom, že dost možná snížíte riziko usnutí po 5 ti hodiných za volantem ze služební cesty do Brna – efektivnější využití pracovního času, jak pro firemní tak státní zaměstnance.
- Lepší kontrola nákladů
- Podpora veřejné dopravy
Hodnocení – mám rád jendoduchost, tj. cena za 1km při dostupnosti min 1elektro a 1 vozu na fosilní paliva na každém úřadu na úrovni ORP, po dvou na krajských úřadech a po 4 řech na centrálních úřadech, s přistavením nového vozu do 30 minut od odjezdu, a dostupností alespoň jednoho vozu od 20-06. Platí pro velký úřad, či pro centrální zadávání, kde alespoň jeden z úřadů má celorepublikovou působnost. Environmentální a podobné benefity bych neřešil v hodnocení, ale stanovil v rámci podmínek poskytování služby. Služba na 36/48 měsíců. Jinak platí to co píši výše.
Vlastní realizace by mohla být formou rámcové smlouvy, kdy jednotlivé dílčí plnění představují fakticky mikrotransakce mezi zadavatelem a dodavatelem(poskytovatelem služby). O provedených transakcích by se následně podávala průběžná informace.
Druhou možností je otevřené řízení, po vzoru soutěží na mobilní telefonní služby, kdy by se jednalo o nepojmenovanou smlouvu, resp. tzv. rámcovou smlouvu, ale nikoli ve smyslu ZZVZ.
Psáno z patra. #thinkdifferent
Petr